Nevěřím

Psát srdceryvné texty, přeslazené slzy, vřískající emoce z telenovely.

Kreslit barevnou kamasutru s pohádakovými hrdiny, kreslit detail svého nosu, který neni udržován pomocí Clean and Clear.

Poslouchat svobodomyslné rádio, poslouchat svou utrápenou matku, poslouchat pláč starých lidí, neposlouchat tlukot jeho srdce.

Naivně doufat v zázraky, naivně promlouvat ke svým neexistujícím přátelům. Vyběhnout schody na jeden nádech a potopit se do tmy parku na předměstí.

S pocitem demence se smát vtipům, které vtipy nejsou, ale jsou jen dobarvovanýmy útržky reality.

Haleluja, neprosím o potlesk, prosím o klid...

Pociťuji potřebu sem po dlouhých měsících nečinnosti opět něco napsat. Mám toho tolik co říct, ale vlastně váhám, zda se o to nakonec podělit. K čemu to. Nikoho nezajímají sarkistické výlevy nějaké Marksové. Každého dnes zajímá jen stav jeho adidasek a velikost poprsí učitelky na češtinu.

Víte a přece vám něco povím.

Zastavte se na chvíli a zamyslete se.

V čem to žijete. Jaká svinstva a jací satani kolem vás žijí a každodenně vám otravují život.

Jde o to, že jste si už zvykli a berete to jako rutinu.

Jde o to, že tihle lidé vás pomalu žerou za živa. Lidé, zvyky, věci, slova...

Haha...hahahahahaaa...

...je svoboda mysli!!! To co řeknete, to co napíšete či zazpíváte...to co vyryjete svou stoličkou do stolu po dědovi...vše může být zkritizováno a potrestáno. Ale to, co si myslíte, to je jen váš svět, jen vaše vlastní revoluce, jen vy... vy a váš mozek...ach....

Včera večer jsem nervózně přepínala mezi programy a tak nějak mi padlo do oka tohle drama z juesej. Začátek byl nudný, nic neříkající...s brčkem v puse jsem srkala hubnoucí čaj a přemýšlela, že to snad raději přepnu. 

Celý příběh se víceméně odehrával v jedné ze školních učeben. Parta pěti studentů zde musí trávit sobotní den jako formu zvláštního trestu. Jeden je "šprt", druhý "atlet", třetí " metalovej frája", a pak jsou tu dvě studentky, slečna "princezna" a slečna "divná". Já osobně jsem se hned našla ve slečně divné a hodně mě mrzelo, že ji ke konci "princezna" přetvořila ke svému vzoru...brrr. Ale to bych předbíhala. Proč mě nakonec tento film tak zaujal, že vám o něm dokonce po sto letech píšu do mé kritické rubriky?

Je to jednudoché...každý se v tom snímku najde. A především je supr sledovat například proměnu šprta v docela nezávislé individuum co tancuje na 80s rock a hulí. A proto říkám...VEŠKERÉ ŠKATULKY JSOU Z B Y T E Č N É hahahah !!!

Doporučuju vám se na ten film podívat...

Komedie / Drama 
USA, 1985, 97 min

Režie: John Hughes
Hrají: Emilio Estevez, Paul Gleason, Anthony Michael Hall, Judd Nelson, Molly Ringwald, Ally Sheedy, John Hughes

Dívám se z oken mého barevného pokoje. Vidím tmavou budovu, z části obydlenou studenty umělecké školy, z části neopravenou, původně sloužící k příjmu pacientů chirurgie. Za budovou je opět černo. Pár lamp dodává místu nezapomenutelnou atmosféru. Ale nejen lampy, především ta zář v dáli. Vysoký plamen plápolající nad našim městem. Plamen jenž se nám zasloužil o pověst chemického města. " RAKOVINA, RAKOVINA ", řvou místní aktivisti.

A právě proto utíkám z města u Labe, které spíše připomíná pěnící zkázu. Nechápu ty drobné rybky, že odolávají té špíně. Nechápu ani lidi, jenž tu zakládají rodiny. Utíkám jako srab, co nestojí o záchranu tohohle koutu...

Na pohled tak světové...